Hůrky u Nové Bystřice

Publikace Hůrky 1637 - 2023

k zakoupení

_______________________________________________________________________________


Naučná stezka Hůrky u Nové Bystřice

Naučná stezka instalovaná v červnu 2020 začíná na jižním konci obce u hřbitova (zastavení č.1) a prochází postupně Hůrkami po hlavní komunikaci až k dolnímu severnímu konci směrem k Senotínu (zastavení č.5). Na těchto pěti základních zastaveních seznamuje návštěvníky s historií obce a s jejími významnými objekty.

V r. 2021 byla doplněna další dvě zastavení 6. Agrární terasy a 7. Křížový vrch). Stezka je dlouhá ca. 1km a dá se pohodlně projít pěšky.

Něco málo z historie Hůrek

Hůrky u Nové Bystřice se už na první pohled liší od jiných vesnic na Novobystřicku. Je to dáno celkovým vývojem od jejich založení. Zatímco ve zdejších vesnicích převažují nízké domky seskupené většinou kolem návsi, Hůrky vytváří linie domů podél cesty s rozšířením u kostela a dnes již zaniklým náměstím na jižním konci obce u hřbitova. Mnoho hůreckých domů je patrových, což svědčí o bývalé prosperitě.

Hůrky založené s právy městečka v roce 1637 zpočátku živily své obyvatele hornictvím. Po úpadku těžby již v závěru 17. století přišlo další období rozkvětu až na sklonku 18. století spojené s výrobou paličkovaných krajek. Velký rozmach obce nastal ve 20. let 19. století s rozvojem textilní výroby, která uživila většinu zdejších obyvatel. Právě tehdy vyrostly typické patrové domy, kde byly umístěny textilní dílny nebo u bohatých obchodníků ubytovací hostince.

Po přenesení textilní výroby do nově zbudovaných továren v Nové Bystřici nastal postupný úpadek obce, který se nezastavil ani po 2. světové válce. Po vysídlení původních německých obyvatel, jichž byla na Hůrkách většina a tvořili hlavní sílu místních tkalcoven, byla postupně ukončena i výroba ve zdejších textilních provozech. Opuštěné domy se nepodařilo znovu zabydlit, a tak byly postupně odstraňovány až téměř na polovinu původního počtu.

Navzdory mnohdy necitlivým stavebním úpravám v poválečném období je na Hůrkách zachována řada objektů, které upomínají na bohatou historii obce.

Jednotlivá zastavení 1 až 7 jsou v mapce vyznačena zelenými terči. Na trase naučné stezky najdete i další zajímavosti z historie obce označené písmeny a až j v oranžových čtverečcích:

a. Hřbitov byl založen v roce 1769 a později v roce 1865 rozšířen do dnešní podoby. Většina původních hrobů po roce 1945 zanikla.

b. Bývalé tzv. Horní náměstí bylo tvořeno původní výstavbou od roku 1641. Uprostřed náměstí stála kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1837, z níž se dochovala pouze socha světce (nyní mezi stromy vedle cesty). Náměstí zaniklo po masivních demolicích asi 15 domů včetně známého Schmidtova, později Stipplova hostince, na jehož místě dnes stojí obytný dům čp. 44 upravený z bývalé samoobsluhy.

c. Bývalé horní pekařství rodiny Hirschů bylo v provozu od konce 19. století do roku 1945, po roce 1949 byl dům demolován. Už v roce 1654 při soupisu Berní ruly byli na Hůrkách 3 pekaři.

d. Bývalý hostinec u Neubauerů, centrum kulturního života obce v domě čp. 29. Často zobrazován na pohlednicích z Hůrek. Po roce 1945 byl hostinec zrušen a dům byl upraven na byty.

e. Statek v polích založený už v roce 1637 rodinou Texů. Po požáru v 60. letech 20. století zanikl, dnes viditelné zbytky základů.

f. Dolní část obce postihlo podobně jako Horní náměstí masivní vybourání asi 20 usedlostí a domků z původní výstavby v 17. a 18. století. V 50. letech byly na jejich místě postaveny 3 bytové domy. Vybourání téměř poloviny stavení v obci vedlo v roce 1975 k přečíslování domů.

g. Bývalá pazderna sloužící ke zpracování lnu byla později využívána jako obecní chudobinec. Objekt zanikl po roce 1949.

h. Bývalá punčochářská valcha hůreckého rodu Christianů u Lhotského potoka na vodní pohon byla v provozu od roku 1845, po roce 1949 chátrala. Dnes jsou v lese viditelné zbytky zdí s otvorem pro hřídel vodního kola.

i. Bývalé objekty tzv. hliníku s cihelnou sloužily pro místní výstavbu kolem poloviny 19. století. Zanikly asi po roce 1860.

Samostatné zastavení č.6 - Agrární terasy tvoří 32 úzkých pásů bývalých políček rozdělených mezemi. Terasy vzniklé rozparcelováním svahu v roce 1815 leží po levé straně cesty směrem k punčochářské valše. V květnu 2020 byly vyhlášeny jako chráněný krajinný prvek výjimečně zachovalého původního hospodaření na svahu.

Samostatné zastavení č.7  -  Křížový vrch
(také Steinberg) a bývalá křížová cesta s 13 zastaveními na kamenných sloupcích a kaplí na vrcholu byla budována postupně od roku 1839, kdy byl na vrcholu vztyčen železný kříž. Vše bylo odstraněno při výstavbě vojenských objektů v 50. letech 20. století.