Hůrky čp. 5 - bývalá barvírna No. 52

Dnes projdeme historii dalšího dříve významného patrového domu na Hůrkách. Jde o dnešní nevýrazný bytový dům s čp. 5, dříve s čp. 52.

Tato původně hospodářská usedlost byla vybudována brzy po založení osady Adamfreiheit, jak se tehdy Hůrky nazývaly, v r. 1641 Jakobem Kornerem, patrně havířem, kterých byla většina tehdejších obyvatel. V r. 1646 dům měl havíř Bernhard a brzy nato 1647 usedlost koupil Tobias Khisling za 85 zl. V roce 1650 je uváděn jako majitel Bastel Schneider, rovněž havíř (v Berní rule z r.1654 je uveden jako Šebastian Schneider). Schneiderové pak usedlost drželi až do pol. 18. století. V r. 1681 ji převzal syn Šebastiana Michael Schneider, v r. 1743 byl majitelem Mathias Schneider, po jeho smrti pak 1751 grunt zdědila jeho dcera Anna Maria, kde zde hospodařila se svým manželem Mathiasem Pötschem. V r. 1771, kdy usedlost dostala přiděleno čp. 52, zde byl majitelem Anton Jaksch, po něm od 1797 pak jeho syn Jakob Jaksch, po jeho smrti pak zde nějaký čas hospodařila jeho ovdovělá manželka (obr. 1).

Obr. 1 Původní usedlost před přestavbou na indikační skice stabil. katastru z r. 1828

V r. 1836, kdy koupil celý grunt Josef Pötsch, barvíř, došlo k výrazné přestavbě dosud přízemního objektu s rozšířením hospodářského zázemí a zvýšením na patro s barvírnou (obr. 2).

Obr. 2 Plán nástavby domu o patro z r. 1836 od Franze Schneidera

Z původní trojdílné obytné budovy pravděpodobně ještě s dřevěnou světnicí do náměstí zůstala pouze zadní část s klenutou kuchyní, chlévem a komorami, do kterých byla umístěna barvířská dílna. Nová obytná světnice s kuchyní a střední průjezd do dvora protáhly usedlost podél náměstí. Ve dvoře přibyla nová stáj pro koně a záchod. Z původní usedlosti zůstala jen dřevěná stodola, která ale při další přestavbě v r. 1842 byla nahrazena zděnou a v části vytvořen sklad pro produkty barvírny. V patře byl pak umístěn prostorný byt se 3 vytápěnými světnicemi, dvěma komorami a kuchyní se spíží. V kachlových kamnech ve světnicích se topilo pole „zámeckého“ způsobu z chodby nebo z kuchyně. Plány na přestavbu nakreslil Franz Schneider (1781-1868), zednický mistr z Hůrek. V době prosperity zdejších tkalcoven v režii podnikatelů z rodů Pötschů, Hutterů a Weltů byla plně vytížená barvírna textilu ještě rozšířena a zvýšena o patro v r. 1842 (obr. 3) a pak znovu rozšířena v r. 1846 podle plánů stejného zednického mistra a jeho stejnojmenného syna (obr. 4).

Obr. 3 Plán na rozšíření provozu z r. 1842

Obr. 4 Plán na rozšíření barvířské dílny z r. 1846

V r. 1878 byl ale provoz barvírny ukončen v souvislosti s přemístěním textilní výroby do podnikatelsky příznivějšího města Nová Bystřice. V domě pak hospodařila manželka majitel až do r. 1880, kdy v aukci získal objekt Anton Welt (v té době také majitel domu čp.33, dnes čp.18). V r. 1884 zde byl majitelem ještě z rodiny Wenzl Pötsch, ale v r. 1909 koupil usedlost Josef Koschier, původem ze slovinského Kraňska, nový zdejší textilní podnikatel a pozdější starosta Hůrek (v l. 1910-1915). Ten již dříve od října 1903 provozoval textilní tkalcovny naproti v domě čp. 24, dnes čp. 23.

Po dlouholetém úsilí byl od 1. prosince 1908 v domě zřízen v přízemí c.k. poštovní úřad (obr. 5). Od r. 1910 byl dům využíván pro nájemní bydlení dělnických rodin zaměstnaných ve zdejších textilních dílnách z rakouského Hörmanns a z okolí, podle sčítání z tohoto roku zde bylo evidováno 14 osob. V roce 1923 převzal dům syn podnikatele Gustav Koschier a od roku 1930 jeho sestra Elisabeth bydlící v domě čp. 24. V roce 1931 koupila dům za 50000 Kč Hermína Neubauerová, jejíž manžel Karl, původem z čp. 29 (dříve čp. 17) zde už od r. 1923 v nájmu provozoval výrobu pletařského zboží. V r. 1945 byl Karlu Neubauerovi majetek zkonfiskován a rodina odsunuta do Německa.

Obr. 5 Průčelí budovy na pohlednici z r. 1910 krátce po zřízení c. k. poštovního úřadu

Pro usedlost byl až do roku 1945 používán název „Fiawer“, což přeloženo ze zdejšího dříve používaného saského nářečí znamená barvírna.

Po r. 1945 zde nějakou dobu fungovaly pletárny a pak byl objekt obsazen Československou lidovou armádou, která zde v budově zřídila velitelskou budovu a ve dvoře zázemí s objekty zázemí pro svou radiotechnickou rotu (obr. 6).

Obr. 6 Vojenský areál s budovou čp. 5 v 60. letech 20. století

Armáda po zrušení této jednotky uvolnila objekt až před r. 1975 v relativně zachovalém stavu (obr. 7).

Obr. 7 Budova po opuštění armádou v době rekonstrukce (po r. 1975)

Při přečíslování Hůrek v r. 1975, kdy už objekt vlastnil Partex, n. p., dostal dům nové čp. 5. Při následné rekonstrukci v rámci tehdejší normalizační modernizace bytového fondu dokázal zdejší bývalý národní podnik OSP (Okresní stavební podnik) změnit budovu k nepoznání likvidací všech původních konstrukcí i vzhledu do dnešní fádní panelákové podoby, a to bez jakéhokoliv zájmu místních památkářů o záchranu tohoto tehdy zajímavého historického objektu. Likvidaci neunikl ani hodnotný kamenný klasicistní portál z r. 1836 (obr. 8) patrný na všech dobových fotografiích a jako zcela výjimečný v obci i v celém okolí také zakreslený do publikace v r. 1937

Obr. 8 Kresba portálu v publikaci k 300 letému výročí založení Hůrek

V této podobě coby bytový dům byl objekt r. 1990 zprivatizován a absencí jakékoliv další údržby jeho devastace včetně objektů v nejbližším okolí dále pokračuje a z budovy se tak stala ostuda celé osady Hůrky (obr. 9).

Obr. 9 Pohled na současný devastovaný obytný dům

Jiří Dluhoš

Zdroje:

SOA Třeboň, fond Vs J. Hradec – pozemkové knihy č. 5 a 6 (1637 – 1828)

SOA Třeboň, fond Vs J. Hradec – stavební záležitosti, kart. 23-25

SokA J. Hradec, Kronika Hůrek (Chronik von Adamsfreiheit 1841-1938), s. 239

Publikace ke 300 letému výročí založení Hůrek z r. 1937

SokA J. Hradec, fondy - Archiv obce Hůrky