Kostel sv. Jakuba Většího na Hůrkách byl vystavěn v letech 1814–1816 v místě malé barokní kaple, která byla začleněna do jeho struktury v sakristii.

Původní kaple zasvěcená patronu horníků sv. Jakubovi Většímu z roku 1769 s přibývajícím počtem obyvatel a věřících katolíků přestala na konci 18. století už svou velikostí stačit. Zřízení hůrecké farnosti v roce 1781 a nástup energického faráře Mathiase Tuppého od roku 1802 vedly k tlaku na postavení nového farního kostela. Přípravou s propočtem nákladů byl pověřen osvědčený hůrecký zednický mistr Leopold Schneider (1751–1834), plán stavby vyhotovil a stavbu řídil už ale jeho syn Franz Schneider (1781–1868). Kostel byl navržen v tehdejším pojetí architektury jako klasicistní s empírovými prvky. Většinu nákladů stavby hradila tehdejší majitelka novobystřického panství Terezie hraběnka Trautmannsdorfová, zbývající část nákladů, materiál a práci pak zajistili místní obyvatelé.

(plán asi z roku 1813)

Prvním knězem byl na Hůrkách Johann Langmann, působící zde jako administrátor ještě před zřízením farnosti. Prvním farářem byl pak jmenován od r. 1781 Josef Orthober, kterého od r. 1802 vystřídal Mathias Tuppý, za jehož působení byl kostel postaven a r. 1816 vysvěcen. Nejoblíbenějším farářem byl na Hůrkách Anton Miksch působící zde dlouhých 37 let, od r. 1853 až do své smrti v r. 1890. Byl pohřben na Hůrkách a zdobení jeho hrobu vždy na Den matek a na Dušičky se stalo tradicí až do r. 1945.

_______________________________________________________________________________

Fasáda kostela je jednoduchá klasicistní bez zbytečných ozdob s lesenovým rámováním ploch. Průčelí s hlavním vchodem je po stranách lemováno kvádrovými pilastry, nad oknem do schodiště je pak ukončeno krátkou římsou s horní kamennou deskou. Hlavní římsa lodi je profilovaná ve štuku a probíhá i přes průčelí. Nad ní je v průčelí osazen dvoustupňový kamenný sokl po stranách se stlačenými volutami (obdoba je i v kapli sv. Michaela v sousedním Senotíně, kterou v roce 1795 patrně také vystavěli hůrečtí řemeslníci).

Věž začíná nad římsou s kamennou deskou umístěnou nad eliptickým oknem schodiště. Po stranách má pilastry ukončené římsou obíhající pod hodinami, pod krytinou je pak hlavní římsa věže, která je dvojitá s typickým členěním. Původní cibulová báň věže shořela spolu s krovem při požáru 16. října 1900, který se rozšířil ze sousedního domu čp. 17. Nová věž byla po požáru již provedena v novějším, tehdy oblíbeném secesním jehlancovém tvaru.

Portál hlavního vstupu je dominantou celého průčelí. Má kamenné ostění s klasicistními prvky (lemování dvojitým páskem, nahoře ještě s uchy a kapkami a středním klenákem s probráním, sokl s diamantovým motivem). Nad vstupem je supraporta s barokně tvarovanou římsou a s erbem rodu hraběnky. Erb je půlený - vlevo českorakouského rodu Trautmannsdorfů a vpravo uherského rodu Nadasdy, odkud hraběnka pocházela, s hraběcí korunou s 5 perlami na stěžejkách.

Na portálu je latinský nápis:

 HOC TEMPLUM THERESIA COMES DE TRAUTMANSDORF PATRONA EREXIT 1815

 (Tento chrám postavila patronka Terezie hraběnka z Trautmannsdorfu 1815)

Hlavní vstupní dveře do kostela jsou původní s klasicistní konstrukcí doplněnou empírovými prvky. V dolní části mají typický obklad na koso kladených prken pobíjených hřeby na nosnou prkennou konstrukci spojenou svlakem, v horní části jsou pak zdobeny mřížováním, které doplňují empírové vázy. Klapačka je s penízkovým motivem, kování je původní klasicistní (madla, štítek vysekaný z plechu a krabicový zámek s klikou).

Boční vstupní dveře do lodi jsou již novodobé, z období po požáru v roce 1900.

Kování dveří (krabicové zámky, vysekávané ploché štítky, pásové esovité závěsy, madla) u původních klasicistních kazetových dveří v interiéru pochází také z počátku 19. století. Ve věži, kde byly původní dveře při požáru zničeny, jsou již novější prvky z litiny.

Vstup do kostela je chodbou pod věží zaklenutou dvěma českými plackami. Vpravo je z chodby vchod do prostoru, kde po r. 1833 vznikl svatý hrob (kaple P. Marie Lurdské). Ten v r. 1891 nahradil nový, který kostelu věnoval tehdejší textilní továrník Wenzel Hutter z Hůrek. Vlevo k chodbě přiléhá točité schodiště na kůr a do věže.

Hlavní loď kostela o velikosti 14,42 x 9,2 m je zaklenuta tehdy velmi oblíbenými českými plackami mezi pasy na kladí se zubořezem vyneseným po stěnách pilastry se soklem. Pasy mezi klenbami jsou ozdobeny prokrajováním ukončeným půlkruhy u patky, po stranách a ve vrcholu pak s mezikružím.

Uvnitř lodi jsou u vchodů ve zdi dvě kamenné kropenky a kamenná křtitelnice s masivní podnoží uzavřená dřevěnými dvířky.

Presbytář s hlavním oltářem oddělený od lodi vítězným obloukem je pětiboký o rozměrech 6,9 x 8,0 m, klenutý jednou českou plackou se 3 lunetami na pasy se stejným členěním jako v lodi. Nad vítězným obloukem je letopočet vysvěcení MDCCCXVI.

Sakristie, jejíž obvodové zdi tvoří stěny bývalé kaple, je s valbovou střechou, uvnitř dodatečně zaklenutá jednou plackou vynesenou po obvodu úzkými pasy. Ve vrcholu klenby je christogram IHS. Do sakristie vedou původní jednokřídlové dveře s jednoduchým obkladem na koso kladených prken pobíjených hřeby.

Kruchta pod věží je na 3 obloucích vynesených 2 masivními žulovými toskánskými sloupy s entazí na hranolových podstavcích, kladí je nízké trojdílné, použité jen nad sloupy. Autorem sloupů je patrně místní kameník Mathias z kamenické rodiny Poigerů z domu No. 53 (dnes čp. 4). Původní rokokové varhany se 16 rejstříky koupené Antonínem z Hochbergu ze zrušeného kláštera v Kamýku shořely v r. 1900, dnešní jsou jen zapůjčené z Nové Bystřice. Zábradlí na kůru je masivní s hranolovými kuželkami.

Pod kruchtou jsou po stranách malá okna lemovaná pravoúhlým ostěním s páskou. Jsou vyplněna původní vitráží a ručním sklem z 19. století.

Okna v lodi a presbytáři jsou vysoká ukončená kruhovým nadpražím. Mají kamenné ostění lemované páskem a profilovanou parapetní římsu. V sakristii jsou okna obdélná s kamenným ostěním a s parapetní římsou stejné profilace. V průčelí nad vchodem je půlkruhové paprskově členěné okno s ostěním, výše u schodiště do věže pak menší eliptické okno. Ve věži jsou typická pozdně klasicistní okna s kamenným ostěním ukončeným půlkruhem doplněným po stranách hranolovou římsou a ve vrcholu klenákem. Výplně tvoří otočné žaluzie, v současné době značně poškozené.

Interiér kostela obsahuje vybavení většinou z 2. poloviny 19. století, které nepodlehlo požáru. Bohužel dlouhodobá neúdržba se podepsala na jeho stavu, který je dnes havarijní.

Kazatelna má fládrovaný povrch v imitaci dubu, ozdoby jsou zčásti vyřezávané a zčásti sádrové s patrnými zbytky zlacení. V parapetu je pole se 3 evangelisty vymalovanými na plechu (Marek, Matouš a Lukáš), čtvrtý vzadu na stěně pod stříškou je sv. Jan Evangelista. Na stříšce drží sádroví andílci desatero přikázání a nad středem sv. Jan Křtitel zahalený kůží přísahá s křížem v ruce.

Hlavní oltář má dřevěnou konstrukci ukončenou obloukem a lemovanou po stranách dvojicí kanelovaných sloupů s korintskými hlavicemi a římsou. Mezi sloupy jsou po stranách sochy sv. Petra (jeho symbolem je klíč od země a nebe) a sv. Pavla z Tarsu (symbolem je meč). Menza v popředí je původní z dob, kdy mši farář sloužil otočený k oltáři a zády k věřícím. Obraz patrona kostela sv. Jakuba Většího jako poutníka s holí vytvořil v r. 1859 Hanuš Kupferer z Innsbrucku.

Postranní oltáře jsou prací Mathiase Neubauera (1840-1918), uměleckého řezbáře z J. Hradce, v novorenesančním stylu. Dřevěná konstrukce je lemována kanelovanými sloupy s korintskými hlavicemi a římsou. Obraz na oltáři vpravo znázorňuje mladého sv. Antonína Paduánského s Ježíškem v náručí a s lilií, na oltáři vlevo pak neposkvrněné početí P. Marie. Tyto malby pochází z pražské malířské akademie asi z r. 1888.

Všechny obrazy jsou lemovány věncem s drobnými žárovkami, které byly rozsvíceny při mších po elektrifikaci kostela v 30. letech 20. století. Na stěnách jsou ještě zbytky původní elektroinstalace ze stejné doby (dnes kostel není připojen k elektrické síti).

Kostelní lavice s vyřezanými boky byly vyrobeny po r. 1900 a některé jsou opatřeny mosaznými štítky se jmény tehdejších významnějších obyvatel, kteří zde měli vyhrazená místa.

Věžní hodiny zhotovené známou hodinářskou firmou Ludvík Hainz z Prahy byly instalovány v r. 1901 při obnově kostela po požáru. Hodiny jsou ručně natahovací s vahadly a s nosnou litinovou konstrukcí a byly věnovány obci Hůrky Franziskou Pötschovou, vdovou po hůreckém továrníkovi. Zvonění zajišťovaly půlkulové cimbály hodin vysunuté před okno. Hodiny jsou bohužel poškozeny a čekají na svou opravu.

Z původních tří zvonů popsaných J. Novákem v r. 1901 byly dva sundány při tzv. rekvírování v r. 1916 a třetí v říjnu 1917. Zbyla po nich jen zvonová stolice a z jednoho zvonu ocelové srdce. Nahrazeny byly už jen jedním malým funkčním zvonem s vahadlem na ruční zvonění.

Bohužel celkový stav kostela je v současné době vlivem zanedbávané údržby značně neuspokojivý.